Něco o mně a o začátcích

S Linuxem jsem se poprvé naostro setkal na jaře v roce 2007 ve svých 22 letech. Ani nevím, jestli jsem do té doby věděl, co to znamená, když se řekne Linux(Linux is not Unix). Každopádně, začínal jsem jako naprostá lama a důvody, které mě donutily poohlédnout se po jiném operačním systému, byly pro mě do té doby nezajímavé a ignoroval jsem je.

Na podzim 2006, kdy jsem se snažil studovat Aplikovanou fyziku v Brně, jsem si s velikým přispěním mé matky, pořídil notebook HP Pavillion ze4300 od jistého studenta informatiky. Nutno říct, že 11000Kč byla v té době za ty parametry celkem slušná nabídka, navíc měl ve všem trochu přidáno. Horší to bylo s baterií, která vydržela slabou hodinu a se softwarovou výbavou.
Jelikož jsem s kupováním laptopů neměl žádné zkušenosti a nikdy jsem také žádný nevlastnil, trochu unáhleně jsem na tu koupi kývl a pelášil s ním jako malej harant na privát. Notes trochu víc topil, ale jinak se mi moc zamlouval. Za pár týdnů jsem ale narazil na problém, a to když se mi nabídla nová aktualizace Windows. Ledabyle jsem ji odklikal a po chvíli na mě civěla hláška o možnosti získání legální licence.
Trklo mě to trochu později a navíc, co už. Najednou se ve mě vylil takový vztek, jako: "To si dělaj prdel...", nebo "Proč já debil si to nezkontroloval na štítku!" A pak mě teprve napadla ta myšlenka, která napadla přede mnou už nespočet lidí. "Proč mám kurva platit za používání počítače? Nebudu přece platit za to, že můžu napsat, text, uložit text, dívat se na seriál, čučet na porno atd. A navíc, zaplatím za Windows, a co dál? Jednou se těm XP přestanou posílat aktualizace a já si budu muset koupit další licenci na používání počítače?" Nebyla v tom žádná hlubší myšlenka, jako že chci mít otevřený software a měnit si ho dle libosti a dodržovat přitom GPL. Prostě jsem nechtěl a neměl jsem na to, kupovat si operační systém.
Vzpomněl jsem si, že asi před půl rokem mi spadla okna a já se je opravami v registru snažil přimět ke vzpamatování. Na disku jsem měl pár věcí, které stály za to zachránit a navíc jsem měl plnou tašku dvd s filmy a já se na ně těšil. Měl jsem u sebe DVD časopisu Computer a na něm bylo několik distribucí na vyzkoušení jako liveCD. Vím, že mě tehdy měl zachránit Knoppix, ale ještě k tomu jsem to DVD měl poškrábané a jediná distribuce, kterou jsem z něho měl vypálenou už před tím byla nějaká distribuce, podobná Geexboxu.
Tak jsem googlil "linux" a první, co mě strýček nabídl, bylo Ubuntu Linux a heslo: "bude vždy zdarma". Prohlédl jsem pár screenshotů a natěšen z nového objevování jsem se vrhl na věc. Vypáleno, měl jsem na to třicet dní, takže v pohodě :-). Instalace Feisty Fawn mě protáhla až k dělení disku, kde jsem se zasekl, protože jsem měl prdlajs páru o tom, co je to třeba swap a přípojný bod a těch filesystému na výběr, ó můj bože, to jsem se bál. Po nezdarech jsem zabrouzdal po fóru Ubuntu a velmi rychle jsem našel odpověď. Nainstaloval jsem FF vedle XP, takže z toho byl takový dočasný dualboot, protože jsem byl odhodlaný s tehdy ještě Gatesem na svém osobním počítači skoncovat. Takový malý duševní boj :-)
První chvíle byly takřka euforické. Nové poznání, systém se choval jako celistvý, typický Ubuntí vzhled působil zvláštně, ale osobitě a velmi rychle jsem si na něho zvykl. Prostředí Gnome jsem viděl na vlastní oči úplně poprvé. Co mě hlavně trklo do očí, byla jeho jednoduchost. Nezvykle jsem měl teď dva panely, což může zjednodušit práci a orientaci, ovšem na rozlišení 1024x768, s nejmenší možnou výškou panelu 23 pixelů je úbytek pracovního prostoru znát(hlavně při práci v nějakém grafickém editoru, kdy je každé místečko dobré). Na dnešních rozlišeních to ale naprosto vítám a je to velice příjemné.
Velmi jsem ocenil jednoduchou možnost zapnout manuální škálování procesoru, protože notebook topil velmi vydatně. Ostatně, využívání výkonu hardwaru je u Ubuntu(nejen) dodnes jeho slabší stránkou. K tomu přehřívání mého notebooku se ale dostanu v jiném článku.
No jo, teď jsem měl tedy free OS. Ale ouha, jakpak to? Icq atd.? Tehdy Gaim, dnes Pidgin(jako Gaim se mi líbil víc), to nebyl problém.Torrenty? Pohoda. Začínal jsem s mohutným Azureusem, ale prostřídal jsem toho víc, dnes mi stačí Transmission a uvažuji o něčem přímo v konzoli. Poštovní klienti, není třeba představovat. Ale taky jsem si chtěl něco zahrát. Tady proběhlo mé prvotní zjištění, jak je na tom obecně linux s podporou HW od výrobců. Není to jeho vina, ale prachy jsou prachy a proč by měly firmy vynakládat prostředky na vývoj ovladačů pro tak minoritní skupinu, že? Nezbylo mi nic jiného, než pro mou integrovanou ati mobility U1(320IGP)používat svobodné ovladače, se kterými její výkon rapidně klesl oproti ovladačů od výrobce. Zprovoznit tv-out se ukázalo jako neřešitelný problém. Někomu se to na jiné distribuci povedlo, ale mé znalosti to velice převyšovalo.
Kodeky? Pro přehrávání nesvobodných formátů se daly lehce nainstalovat po přidání zdrojů, kvalita zobrazení ušla. Nastal ale trochu problémek s titulky, jelikož drtivá většina titulků na webech jako třeba www.titulky.com je uložena středoevropským kódováním windows-cp1250. Frontendy jako gmplayer nebo totem se dodnes musí přenastavovat. Mplayer má navíc takový zvláštní nedostatek, se kterým jsem bojoval velmi dlouho. Nevím, asi jsem sám, protože na internetu se to množí návody, jak české znaky v mplayeru zprovoznit, mě ale příliš nepomohly. O tom také později. Po čase jsem narazil na xine-ui, který využívá xine engine, třeba jako kaffeine pro KDE. V xine-ui bylo téměř vše skvěle připraveno a titulky se zobrazovaly správně ihned po instalaci.
Jenže ty hry... Musel jsem v té době hrát a byl jsem zvyklý hrát určité hry. Objevil jsem wine, se kterým jsem rozjel třeba staré UT, ale ten výkon. Hlavně proto a kvůli tomu tv-outu jsem se vracel zpátky do Windows.

Proč tohle vlastně všechno píšu? Schválně jsem jen naznačil některé příklady, které si vybavuji. Takové maličkosti, které Vás budou zprvu brzdit. Protože chci ukázat na svém příkladu, že nikdo z Vás se určitě nebude cítit při přechodu na jiný operační systém komfortněji, než na tom, na kterém se od dětství učil. A o to právě jde. Pokud věnujete svému učení práce s Linuxem stejně tak času jako jste ho v minulosti věnovali oknům, budete s ním umět zacházet stejně obratně a řekl bych, že navíc dostanete i širší povědomí o tom, jak to ve vašem počítači chodí. Protože, co se snaží Windows pod svými vyskakovacími okny skrýt a vytvořit iluzi pohody a všefungujícího systému, to Vám Linux se svým navržením poskytne velmi ochotně, jestli budete chtít. Linux skutečně není Windows. Dosáhnete s ním stejných výsledků, ale cesta k nim může vést trochu jinak. Jednou klikatěji, ale k mému překvapení občas i přímočařeji, jako například instalace nových programů, kterou si musíte zamilovat.
A proč jsem také psal o svém notebooku? Také proto, že ho stále vlastním a v současnosti mi na něm běží pouze Linux a to Ubuntu 9.04 Jaunty Jackalope, tedy nejaktuálnější možná stabilní verze této distribuce. Představa, že bych se stále dusil se starými xpéčky a nemohl si na něj dát novější Windows, protože by to prostě nezvládl, jelikož tento OS žere tak moc výkonu jen na svůj chod... Jsem zastáncem toho, že pracovat bychom měli s tím, na co máme a myslím, že na Linux má každý. A to myslím finančně, ale i uživatelsky. Nezmínil jsem spoustu výhod a nevýhod, odlišností, jako je např. nativní podpora virtuálních ploch. Ale tak zase jindy.